Komentáře: Poznámky uživatele urbánní džungle

Od: david mervart

david mervart — Fri, 08 Jun 2007 18:29:13 +0000

Denise:
(…díky. škoda, že tu míru pravděpodobnosti, s kterou se proti jakémukoli střížlivému očekávání realizuje podobné náhodné setkání v takovém moebiovském zakroucení tokijského časoprostoru, nelze zužitkovat k získání nějakého jackpotu: ta hodnota (cca 1:20.000.000?) musí být velmi podobná…)

Od: Denisa Kollmannova

Denisa Kollmannova — Fri, 08 Jun 2007 18:09:45 +0000

Totalne Tokio
Davide, dekuji za skvele verbalizovani meho nahledu na Tokio, uz o tomto fascinujicim meste nemusim nic psat, jenom vzdycky odkazu na tento clanek. Chybi mi jenom jedine: popsat to neskutecne prekvapeni, kdyz clovek zacne opravdu nahodou v te obrovske urbanni dzungli potkavat zname (irsky bar na Sibuji?). Pak mate opravdu pocit, ze zijete tepem toho neskutecneho organismu, primo v nem, jste jeho soucasti. Presto casto sami.

Od: david mervart

david mervart — Thu, 31 May 2007 17:48:06 +0000

a propos: souřadnice
[btw Honza Vurbs mě přivedl na nápad (když už, u všech všudy, takovými věcmi disponujeme) doplnit k uvedeným místům souřadnice, podle nichž je lze hravě lokalizovat na té mind-blowing Googlově Zeměkouli. Už jsou tedy tam, i s odkazem. A například zde zmíněná Šimokitazawa, dobrý příklad svébytného a zvláštně půvabného decentralizovaného lokálního centra, je plus minus zde: 35°39’41.75″N 139°40’2.81″E]

Od: david mervart

david mervart — Thu, 31 May 2007 17:05:09 +0000

ad: limity
Všichni kolegové architekti a urbanisté, s kterými mluvím, berou jako hotovou věc, že teritoriální expanze se už dávno zastavila a že typické městské plánování z 60. až 70. let, které uvažovalo stálý růst a exportovalo městský život na čím dál vzálenější periferie, separujíc přitom prostorově funkce bydlení, služeb a zaměstnání, bylo fatální chybou v celém vyspělém světě. Teď je potřeba napravit škody a snažit se tlačit města zpět do jejich center a znovuvytvářet při tom organickou jednotu „domov–pracoviště–obchody“ v jednom místě.

Tokio k tomu není nejhůř disponováno, právě pro tu přirozenou decentralizaci (i když mezinárodní letiště 70 kilometrů daleko ve vedlejší prefektuře nikdo hned tak nevyřeší). Tokijské university a pracovní místa budou i dál nasávat mladé z venkova, ale i to při nízké porodnosti a úbytku populace maximálně na nějakou dobu udrží stejný stav. A ani já, registrovaný obyvatel městské části Kótó, tu nezůstanu nafurt. Růst se už nebude.

Od: tuma.blog.respekt.cz

tuma.blog.respekt.cz — Thu, 31 May 2007 16:35:13 +0000

hezke
Hehe, pekny prispevek… trochu mi to pripomnelo Novy Krobuzon:D

Od: Ladislav

Ladislav — Thu, 31 May 2007 14:10:13 +0000

limity?
Dosahlo nebo dosahuje Tokio nejakych objektivnich limitu ktere rust zastavi pripadne zpusobi upadek ci katastrofu? Treba vodni zdroje, dokaze Velke Tokio existovat dnesnim stylem?

A kdyz je Tokio tak homogenni – stehuji se bezne tamni obyvatele pri zmene zamestnani?

Od: david mervart

david mervart — Thu, 31 May 2007 06:14:54 +0000

reakce skeptická
Tokio je v mnohém fascinující a jedna skutečně pozoruhodná věc na něm opravdu je, že při tom nepředstavitelném měřítku nevytváří degradované periferní asociální enklávy (banlieu) s nízkými nájmy a vysokou kriminalitou. Takové věci tu až nepravděpodobně chybí. Ale to je asi věc té společnosti jako celku, spíš než zásluha nějakého urbanistického konceptu. I když třeba dokonalá síť přesně fungující vlakové dopravy funguje určitě ve prospěch určité sociální homogenity.

Na druhou stranu, Tokio je bezpochyby kategorií samo pro sebe a jen těžko jej dávat za následováníhodný příklad řešení problému „město“; na první pohled je to šílený, neosobní a přelidněný kolos, ke kterému i inteligentní pozorovatelé jen těžko hledají cestu (viz třeba Wim Wenders „Tokyo-ga“…) Rozhodně bych byl velmi opatrný před veškerými idealizacemi ať „tokijskosti“ či „japonskosti“ včetně role, jakou by v takovém obrázku mělo hrát cokoli budhistického.

Od: marek

marek — Thu, 31 May 2007 05:46:54 +0000

Není Tokio téměř vzorem, jak se vyrovnat
s tlakem kapitálu a investorů, biče cen pozemků a touhou a nutností neustále se měnit a prezentovat? Člověk se z jejich systému neztratil. Podle mne je to způsobeno tím, že (zen) buddhismus prorostl jejich interiéry, zahrady, řemesla… Chtěl bych vidět Prahu kdyby měla 20 milionů obyvatel. Naznačuji, že jejich systém mnoha center všude kolem, s přece jen jakousi specializací místa, a hlavně lidi tam přece jen vytvářejí genia loci… a fraktálové bujení tam umožňuje i (zmatenému poutníkovi, taxikářovi nebo pošťákovi) návrat zpátky.

Od: david mervart

david mervart — Wed, 30 May 2007 21:33:27 +0000

1979-2007
Díky. Změna za téměř třicet let ale bude opravdu propastná. Při tektonické a urbanistické nestabilitě některá místa nebudou nejspíš k poznání: nejen, že podél týchž ulic už budou stát úplně jiné budovy, ale ulice často povedou jinudy ; )

Sám mám ale také nejraději ta místa (nepočetná), která se za posledních 30 či 60 let změnila nejméně: Nezu, Yanaka, Sendagi, Šimokitazawa… ale pravda, Omote-sandó je stále vytříbeně elegantní a drahé a Šibuya dojemně lacině adolescentní, Šindžuku drze hlučné, mezi chladnými věžemi metropolitních úřadů na jedné straně a vykřičeným mafiánským Kabukičó na druhé…

Od: marek

marek — Wed, 30 May 2007 20:41:06 +0000

Centrum Šindžuku, Omote sando, Šibuya
a všechny ty hlavní třídy s množstvím prodejniček všech těch tak dobrých a výživných a levných bochánků rýže nebo krabiček se „svačinou“, nebo noční ohně u kterých se dá koupit i ve tři ráno nudlová polévka… dodnes vzpomínám (byl jsem tam v roce 1979).
Yamanote line mne spolehlivě dovezla, kam jsem chtěl. Naučil jsem se mapou Tokia předem. A ona velká „centra“ s křížovými přechody, na kterých všichni jdou najednou, stjeně jako odpočívadla na dálnicích, s obvyklým výhledem do krajiny a velkými vždy čistými záchody, to vše vytváří centra a možnosti lidského setkávání. Vzpomínám na zemětřesení, hady u domečku u bambusového hájku, náhlé ticho, když se branou vejde do klášterních prostor a skrz hradbu bambusů do buddhistických nebo šintoistických klášterů, a nepřetržitý hluk dopravy a vyřvávání prodavačů na pěších zónách… závidím…