Mezi řečí vysvětluji českému manažerovi na stáži u jeho japonského automobilového zaměstnavatele, že v japonském veřejném zdravotním pojištění je sice docela vysoké porodné (350 tisíc Jenů, t.j. asi 70 tisíc CZK), ale že porod a péče s ním související nejsou z pojistky hrazeny, takže se to nakonec skoro kryje … Upřímně se popadá za břicho nad zábavnou představou: "Ty jo, to by u nás cigoši rodili na chodníku!"
Protest autora článku Média jsou rasistická proti pozitivní diskriminaci, proti dvojím standardům uplatňovaným na menšinové etnikum je srozumitelný. Působí to nespravedlivě a nelogicky. Shodneme se a připijeme si na to, že by bylo skvělé obejít se bez obojí rasové diskriminace, té negativní i té pozitivní. Berme každému podle jednoho metru a nikdy jinak. Kde je tedy problém?
Na dštění proti pokryteckým "obhájcům práv" a "intelektuálům" se velmi dobře sbírá nadšená a sympatizující reakce. Ale obávám se velmi silně, že většina těch, kdo tu v reakci na uvedený článek křičí hlasitě HURÁ! a BRAVO! a FUJ PROTEŽOVÁNÍ! a ve spravedlivém rozhorlení kliká na ikonku LÍBILO SE?, by se popadala za břicho společně s mým zmíněným manažerem. Většina z nich se bude dál bodře poplácávat s kamarády po ramenou a přisvědčovat si v tom, jak by se s tou špínou mělo zamést.
Odhodit dnes na smetiště dějin pokryteckou politickou korektnost pozitivní diskriminace (nakolik u nás cokoli takového skromně funguje), znamená v danou chvíli pouze ponechat si doma jen ten hluboce zakořeněný negativní rasismus v jeho spokojené samolibosti všeobecně přijímaného mainstreamu. Nenalhávejme si, že v praxi ty možnosti stojí jinak.
Ta volba se mi ani trochu nelíbí, ale bohužel: jestli musím volit mezi pokryteckou politickou korektností a upřímným rasismem bez přetvářky, pak jsem rozhodnut pro to první.