Romové mají bohužel tu smůlu, že se od typického cigoše na první pohled špatně rozeznávají. Mám rád Romy, vážím si jich a fascinuje mne jejich kultura. Nechápu však, proč mezi sebou trpí cigoše a nechávají si jimi kazit pověst. Občas mám pocit, že to už zašlo příliš daleko a že cigošů maskujících se za Romy je víc než samotných Romů.

Chápu, že Romové tím musí trpět. Co však má dělat občan, když Roma od cigoše nerozezná? Mylně považovat cigoše za Roma, to může mít osudové následky.

Předpokládám, že pro nás oba je rasismus stejně nepřijatelný, vidíme v něm něco odporného. Ale právě proto si dávám větší pozor na rozlišování, co rasismem je a co ani náhodou není, protože bych z něj nechtěl někoho mylně osočit. Takže v důsledku toho si myslím, že česká společnost, konkrétně moje generace mezi 20–30 lety, je velice toleratní k menšinám a nerasistická.

Pokud si pojem rasismus vykládáte takto nesmysl, jistě, že je potom celá společnost silně rasistická. Jenže skutečný výklad tohoto pojmu je úplně jiný.

Většinová společnost je spokojena – za vynaložené úsilí a náklady má relativní klid. Romská komunita záhy zjistila, že se je nikdo nesnaží předělat, nikdo po nich nepožaduje, aby opustili své tradiční zvyky (týkající se uspořádání a života v rodině, romském společenství) a ještě k tomu jim majoritní společnost dává poměrně slušné zaopatření. Tvrdou podmínkou však je „neagresivní“ soužití s majoritou. Jistým „korumpováním“ bosů a posilováním jejich význačného postavení se toho dá, i přes občasné excesy, docílit.

Jedinou nevyřešenou otázkou je vzdělání – Romové mají zájem své děti vzdělávat v těch věcech, které jim z jejich hlediska přijdou pro život důležité, což se neshoduje s tím, co považuje za nutný obsah vzdělání celá společnost.

To město se asi jmenovalo UTOPIA II.

Státní a veřejná správa se tedy již zabývá pouze interakcemi mezi těmito komunitami a většinovou společností, vnitřní chod komunit se vrátil plně do tradičních kolejí, kdy velké rodině poměrně tvrdě vládl jejich bos, mající k tomu dostatečný respekt i sílu, což ještě posiluje i pravomoc rozdělovat naturální dávky a jiné požitky, které společnost této komunitě a lidem v ní poskytuje, ale i právo jistým způsobem treestat. Za to, ale např. i za pravidelnou docházku dětí do školy, nepáchání přestupků členy komunity vůči majoritě ap. jsou radnicí vyhodnocováni a odměňováni. Tato motivace a jejich značné pravomoce vůči komunitě z nich dělá mocného partnera úřadům.