Obecně je asi pravda, že Japonsko nemá příliš dobrý záznam co do otevřenosti vůči občanům. Psal jsem kdysi do Respektu o tom, jak neskutečně dlouho třeba trvalo, než se oběti rtuťové otravy z průmyslových odpadů v Minamatě domohly jakékoli pozornosti místních či centrálních úřadů a jak informačně neprůchodná tehdy byla veškerá komunikace s veřejnou správou. Na druhou stranu když už se tu zorganizuje nějaké lokální občanské hnutí v nějaké místní kauze (a takových příkladů znám nemálo), tak to ti lidé často dělají neuvěřitelně odhodlaně a s nevídaným obětavým nasazením.

Ale informace jsou dnes obecně veř. dostupné. A v rámci administrativní reformy by teď větší díl vybraných daní měl zůstávat přímo v rukou místní samosprávy a tak jí dávat větší faktický vliv.

Co se týče úplně lokální úrovně nedovedu podat žádné užitečné zobecnění. Ale znám určitě příklady činorodých starostů, kteří dokážou mobilizovat občany a zároveň znám příklady lokálních občanských hnutí spontánně organizovaných v nějaké věci místního obecného zájmu. Japonsko prý má chabou občanskou společnost, ale ani se mi to nezdá.

K „zapadnimu“ zpravodajstvi, ktere zustava na povrchu veci bych dodal, ze se na nem do urcite casti podili i japonska vladni politika akreditacniho klubu pro zahranicni novinare, skrz ktery vetsina „analytiku“ dostava svoje vladou vybrane „autenticke“ informace. Podle toho pak take jejich clanky vypadaji.