Komentáře: Smrt politického organismu: Nový Orleán jako podobenství

Od: david mervart

david mervart — Thu, 08 Mar 2007 16:11:16 +0000

<>
…teď náhodou koukám (spíš poslouchám), že na webu je zveřejněná nahrávka přednášky zmíněného Charlese Taylora o Religion and Violence, která se výše uvedených věcí docela týká: [http://www.tvo.org/podcasts/bi/audio/BICharlesTa]
(kdyby to náhodou nešlo otevřít přímo, tak je to přístupné z téhle stránky: [http://www.goodreads.ca/lectures/taylor/rel_viol]

Od: david mervart

david mervart — Thu, 08 Mar 2007 16:05:26 +0000

literatura [dokončení]
— Trochu méně historicky, přísně vzato, a trochu více v poloze morálně-politické filosofie, ale pořád z dějinného hlediska, se celým tím problémem morální dimenze moderní (západní) společnosti, resp. moderního „individua“, zabývá Charles Taylor, hlavně v Sources of the Self: The Making of Modern Identity. A velmi formativní, vlivné, chytré a čtivé historicko-politicko-filosofické shrnutí podobných věcí a celého toho moderního hodnotového pluralismu (jestli to není relativismus) je Sir Isaiah Berlin (skoro cokoli, ale například The Crooked Timbre of Humanity).
K té Americe, tam už si vůbec nejsem jistý, ale neváhejme číst naše velké klasiky, protože oni nejsou jenom staří a proslulí, oni jsou často opravdu dobří: Alexis de Tocqueville je opravdu jedna z nejlepších analýz vnitřních podmínek fungování americké demokracie (a alespoň tady překlad máme na pultech… není-li vyprodaný), kde se o tamní neobvyklé občanské religiozitě dost mluví.

Od: david mervart

david mervart — Thu, 08 Mar 2007 15:37:53 +0000

literatura
(díky za důvěru)
…na takové nejbazálnější úrovni třeba něco jako J.Black: Evropa osmnáctého století (z té série dějin jednotlivých století u Vyšehradu), kapitoly Víra a církev; Osvícenství…
Evropské dějiny nejsou docela můj obor, ale pro mne osobně je, co se týče takového nově historického výkladu tohoto období a problémů s ním spojených, nesmírně inspirativních několik autorů volně spojených s Cambridge: Quentin Skinner má dnes už klasické Foundations of Modern Political Thought (díl 2. je reformace); John Dunn napsal dost převratnou studii The Political Thought of John Locke; a J.G.A.Pocock právě na pokračování vydává rozsáhlou studii Barbarism and Religion, která se na mnoha konkrétních momentech zabývá také vztahem „osvícenství“ a náboženství. Není to nutně úplně snadné čtení, ale je to obrovsky erudované a inteligentní. Bohužel, u všech těchto autorů jsme odkázáni pouze na anglické originály (ačkoli třeba japonské překlady už jsou dlouho na světě ; )
[pokrač.]—

Od: Adam Šůra

Adam Šůra — Thu, 08 Mar 2007 10:04:37 +0000

bezva!
Díky moc za odpovědi, je to radost takhle diskutovat. Ještě mě zajímalo, jak je to vlastně v Americe, kde se podařila provést důsledná sekularizace, ale náboženství (spíš v podobě víry či právě akcentu na mravnost než v podobě nějakého systému dogmat a zákazů a příkazů), tam hraje i v politice docela velkou roli. Ale to bych Vás takhle mohl zavalovat otázkami až do aleluja… Nedoporučil byste nějakou poučnou publikaci o tomto tématu, která celý ten příběh oddělení náboženství (mravnosti) od politiky vypráví? Něco jsem četl u Zakarii, ale ten to nemá jako hlavní téma.

Od: david mervart

david mervart — Tue, 06 Mar 2007 13:15:13 +0000

[jen mne k tomu napadá malý dodatek: proto jsou, myslím, ty naše formy konstitučního liberalismu opravdu produktem našich dějin s jejich zvláštními okolnostmi; na Dálném východě s ničím podobným opravdu nikdo nepřišel. Když dnes pekingské politbyro vyhlašuje za celonárodní politickou linii vytváření „harmonické společnosti“, nám to nutně zní jako koncentrovaná totalita poměrně hrubého zrna (rozhodně nestojíme o to, aby nás kdokoli „harmonizoval“, natož jakákoli vláda), ovšem tady (ať v Japonsku, Koreji, nebo Číně) podobná rétorika je daleko méně nepřijatelná, než v euroamerickém prostředí. (A velice bych váhal říci, že tak tomu je proto, že někdo je „napřed“ a někdo „pozadu“, a že ten pozadu k tomu správnému pohledu teprve časem modernizačně dospěje…)

Od: david mervart

david mervart — Tue, 06 Mar 2007 13:04:41 +0000

re: další dotaz
Sugestivní otázka ; ) … ale tohle asi současnému prezidentovi, ani tomu proudu, k němuž se hlásí, úplně za zlé mít nemůžeme. Vyloučení morální dimenze z politiky byla historicky pravděpodobně sebezáchovná reakce na náboženské války v Evropě. Je to hrubě zjednodušené, ale bylo nutné, pro zachování života a civilizace, přistoupit na to, že správa veřejných věcí bude omezená na holou věcnou administrativu a záležitosti ducha a morálky (a tím i náboženského života) se přenechají vkusu a volbě každého jednotlivce zvlášť: jen tak mohou spolužít různé konfese. Oddělení státu a církve není nakonec nic jiného. Ten příběh se dá vyprávět na mnoho způsobů a vede se o něj mnoho polemik, ale žádná verze nemůže asi dost dobře vynechat nejdřív reformaci a potom Johna Lockea (a někteří i dnes tvrdí, že celý moderní liberalismus, ba ‚libertarianismus‘ není vlastně nic jiného než rozvedený John Locke… zatímco druzí jim oponují, že takové chápání Lockea je historický paskvil).

Od: Adam Šůra

Adam Šůra — Tue, 06 Mar 2007 09:46:23 +0000

další dotaz
Jo, že politiku nelze myslet odděleně od mravnosti, tomu rozumím. A řekl bych, že v tom vztahu je mravnost určující: to, jak se k sobě lidé chovají, ovlivňuje fungování politických institucí. Ty instituce se musí „mravnímu organismu“ přizpůsobit a když se mu nepřizpůsobí, bývá to obyčejně průšvih (jako třeba teď v Iráku). Přitom mě napadá další laický dotaz: do jaké míry je modernímu „konstitučně-liberálnímu politiky“ pojetí politiky skutečně vlastní to vyloučení „mravního organismu“. Není to spíš mylný (nebo vyloženě lživý) výklad, který u nás rozšířili takoví ti pseudoliberální klausovci?

Od: david mervart

david mervart — Mon, 05 Mar 2007 15:24:39 +0000

[dokončení odpovědi]
Takže: ano, určitě se v tom příspěvku (dosti úmyslně) míchají dvě věci, které podle našich ustálených představ k sobě úplně nepatří. Ten problém bych tedy postavil nikoli tak, jestli je mravnost nezávislá na politice a má vlastní zdroje, ale spíše, jestli je politika nazávislá na morálce a do jaké míry o ní vlastně lze uvažovat s vyloučením mravního faktoru. Historicky lze říci, že většina politického myšlení novověku je takovou poznámkou pod čarou k téhle otázce…

Od: david mervart

david mervart — Mon, 05 Mar 2007 14:36:24 +0000

To je velmi dalekosáhlý dotaz…
…až nevím, odkud začít. Ale postřeh je to přesný. Totiž právě k té otázce, do jaké míry a jakým způsobem je „politický organismus“ zároveň organismem „morálním“, se můj příspěvek snažil nevtíravě směřovat. —Samozřejmě, v moderním konstitučně-liberálním politiky pojetí nemá „morální organismus“ co dělat: politické orgány jsou prostředky technické administrativy veřejných záležitostí a z definice mají předepsánu přísnou morální neutralitu: jinak řečeno, „stát“ namá co prosazovat nějakou konkrétní (morální) ideu dobra, to může dopadnout jedině špatně. –„To je sice pěkné,“ řekne na to komunitarián nebo aristotelovec, „ale lidské společenství/společenství občanů je nakonec jedinou zárukou fungování těch zdánlivě neutrálních politických institucí; a takové společenství je nutně také pospolitost morální… nebo není žádná a pak nebudou fungovat ani ty politické instituce. Vždyť politické instituce jsou vyjádřením toho občanského společenství, oddělit je naprosto nelze.“ [end of quote]

Od: Adam Šůra

Adam Šůra — Sun, 04 Mar 2007 19:39:58 +0000

dotaz
Ptám se, jestli se v tom Vašem příspěvku nemíchají dvě věci: politický organismus a jakýsi organismus – no, jak to říct – mravní. Politický organismus znamená, že jsou nějakým způsobem dosazováni správci věcí veřejných, kteří podle dílu své zodpovědnosti ty veřejné věci řídí. Mravní organismus znamená, že se lidé k sobě navzájem nějak chovají – a to dost nezávisle na tom, jak se jim zrovna vládne. Práve ten Váš příklad se zemětřesením v Tokiu by to dokládal: lidé se k sobě chovali hezky (až na ten nešťastný pogrom), i když se správa věcí veřejných zhroutila. Zřejmě jim zůstalo nějaké velmi dobře pěstované mravní vědomí. Ony to jsou samozřejmě spojené nádoby: když se na dlouhou dobu zhroutí politický organismus a nastane chaos, nebo když se nastolí blbý politický organismus, který nutí lidi lhát a donášet, tak se na to lidé chtě nechtě adaptují a začnou se podle toho chovat. Ale přeci jen asi není mravnost na politice úplně závislá a má své vlastní zdroje…