Komentáře: Ten parlament není ani trochu demokratický!?

Od: Aleš Balcar

Aleš Balcar — Wed, 25 Oct 2006 12:48:19 +0000

Mill v češtině
Millovo dílo vyšlo česky. Titul „O svobodě“ již v roce 1891 (+-) a tento překlad je volně dostupný v pražské Městské knihovně. Překlad je dost zastaralý, ale použitelný.
Při troše štěstí by se příští rok měly objevit klíčové pasáže v rámci čítanky anglosaského politického myšlení přelomu 19./20. stol. kterou připravuji.
Milla bych ale jako „strážce svobody“ nepřeceňoval, neb jeho pozdější dílo se od jeho původních tezí značně odklání.

Od: dm

dm — Sat, 21 Oct 2006 09:52:10 +0000

[BTW Literatura]
[…všichni autoři zmínění v ohlasech v této diskusi jsou samozřejmě pro daný problém významní.
— J.S.Mill O svobodě existuje i v českém překladu, dokonce ve dvou, ale bohužel nejsem schopen je hodnotit, neboť se přiznávám, že jsem ani jeden z nich nečetl.
— Habermas se nečte nejsnáz a kdokoli se bude chtít pustit do Strukturální přeměny veřejnosti, měl by asi nejdřív přečíst nějaký přístupný úvod do jeho teorie komunikativních vztahů, kterou v této práci -lze říci- testuje či předvádí na historickém materiálu.
— Z jiného konce, k tématu „reprezentace“, tedy „představování a zastupitelství“, a historii vývoje této koncepce v politické teorii je pořád ještě standardní Hanna Pitkin, The Concept of Representation, výborná a dosud dobře sloužící, i když už z roku 1967.]

Od: david mervart

david mervart — Sat, 21 Oct 2006 09:33:43 +0000

summary
Sumární reakce na ohlasy:
— Chápu, v čem je ten problém, o kterém píšu, blízký tomu Burkeově či Hayekově důrazu na tradici a nedůvěře ve veškerý racionalistický konstruktivismus a sociální inženýrství. Ta souvislost je určitě relevantní. Na druhou stranu já sám bych raději nespěchal se zobecňováním až na takovou úroveň a zůstal u toho, že oslovujeme především praktický problém stavby politických institucí v zemích, kde intervenujeme (což je problém zahraničně-politický a mezikulturní). Osobně bych váhal řadit se bez výhrad za stanovisko, že většina našich problémů je nejlépe popsatelná (zhruba hayekovsky) jako střet důrazu na osobní svobodu plus spontánní řád s všelijakými racionalistitními kolektivistickými tendencemi. Mám pocit, že tato optika je velmi silně podmíněná zkušeností boje s komunismem, ale není nutně vhodným nástrojem pro rozumění, třeba, Asii či Blízkému východu teď.—

Od: martin fafejta

martin fafejta — Fri, 20 Oct 2006 13:38:54 +0000

J. St. Mill
Mill vyšel aspoň slovensky, hned jsem si na něj vzpomněl a na jeho tezi, že nelze budovat demokracii tam, kde existuje nějaký společenský rozkol (resp. kde alespoň trochu jednotná společnost ani neexistuje). Menšina(y) bude(ou) vždy v menšině, takže nebude dodržen základní princip demokracie a tím přelevání menšiny ve většinu a naopak a s tím spojené střídání vlád. Takže demokracie v Iráku, ale třeba i v současné Bosně nebo Kosovu, je prostě nesmysl.

Od: Ella Nemokleff

Ella Nemokleff — Fri, 20 Oct 2006 12:10:18 +0000

Pekelně důležitá diskuse,
podobné téma mne zajímá zhruba od roku 1986, kdy jsem emigroval a zažil rozčarování z úrovně politické diskuse v partajním systému. Pamatuji si na ta neralistická očekávání, s jakým Západ sledoval vývoj u nás po 89, Havel s tou svojí nepolitickou potitikou byl opravdová hvězda. Z literatury k tématu bych ještě rád zmínil Tocquvilla Demokracie v Americe (to je asi nošení dříví do lesa) a Milla O svobodě (česky snad vůbec nevyšlo?). Nechápu jak mohli tihle chlapící před pomalu 200 lety vidět tak jasně věci, které nás teprve teď začínají napadat. Pěkná je taky knížka od Juergena Habermase s opravdu sexy titulem Strukturální přeměna společnosti. (Je bohužel sepsaná stejně sexy jazykem, takže je to místy docela utrpení). Ten Hayek, pokud vím, upozorňuje na chybu ve vývoji parlamentu. Parlament se nikdy neměl stát „zákonodárným sborem“, měl zůstat institucí kontrolující vládní výdaje. Jinak je skvělé, že někdo u nás (v tom našem Tokyu) takové problémy soustavně a kvalifikovaně studuje.

Od: david mervart

david mervart — Thu, 19 Oct 2006 16:13:59 +0000

Díky…
…za oba komentáře a za doplnění. Budu rád, když příspěvek přispěje i k diskusi o tom, jak a na základě čeho se (jako „demokratický svět“) politicky sebedefinujeme. Pojem demokracie je jistě nadužíván a vyprazdňován, i když to se samozřejmě děje všem pojmům, které jsou tak velmi hodnotově zatíženy, které mají unést to vše dobré, o co nám jde. Je velmi delikátní udržet v rovnováze na jedné straně kritické povědomí vůči užívání (a zneužívání) takového pojmu, na druhé straně pak jasnou osobní a občanskou loajalitu tomu institucionálnímu a politickému uspořádání, které zhruba nazýváme demokracií. Chtěl bych tu jen pro jistotu zopakovat, že mi velmi jde o obojí. —– [Nechtěl jsem přetěžovat článek další literaturou, ale krom v diskusi zmíněných k tématu „budování států“, o něž šlo hlavně, je tu ještě třeba Fukuyamovo „State-building“ (a nové „Nation-building“), nebo z jiného úhlu Michael Ignatieff, „Empire Lite“ …]

Od: Radovan Krejčí

Radovan Krejčí — Thu, 19 Oct 2006 01:19:49 +0000

Tradice je třeba ctít
Celý případ taky pěkně ukazuje rozdíl mezi dvěma liberálními postoji jak je definoval Hayek ve svých Principech liberálního společenského řádu. Tam poukazuje na limity bohužel dlouhodobě převládajícího liberalismu typu „konsruktivistického racionalismu“, který charakterizuje Voltairovým výrokem: „Chcete-li dobré zákony, spalte ty, které máte, a udělejte nové.“ Jak vidno i v praxi, návrat k původnímu typu liberalismu, který je založen na důsledném ctění tradic je v některých případech nezbytný. Je jistě příznačné, že se k tomu odhodlali nejdříve Britové.

Od: Aleš Balcar

Aleš Balcar — Wed, 18 Oct 2006 22:03:54 +0000

Demokracie je vyprázdněný pojem…
…neboť za demokratický se dnes označuje každý politický systém, včetně KLDR. Patří to již desítky let jaksi k dobrému tónu. Proto se není co divit, že většina společnosti význam tohoto pojmu nechápe (viz. občasné výlevy některých účastníků i-netových diskusí, že někdo „nedemokraticky lže“ apod.) Z pojmu „demokratický“ se stalo „weasel word“ jak ho chápal Hayek (lasiččí, nebo trefněji přeloženo „ochcávací“ slovo) – připojením k libovolnému termínu mu dodává lesk a zdání legitimity (např. „demokratické zápolení“). Otázky po legitimitě demokracie jsou a budou asi vždy politicky nekorektní. Pro čtenáře doporučuji k tomuto tématu také knihu F. Zakarii „Budoucnost svobody“ (kde je však spíš jen rozvíjena základní teze zmíněná v Mervartově příspěvku) a Jakuba Talmona „O původu totalitní demokracie“.
Děkuji panu Mervartovi za jeho texty – snad budou mít náležitý popularizační efekt (české společnosti citelně chybí nějaký „Jiří Grygar společenských věd“).