15. srpna, v den na dálném východě významně symbolicky zatížený, zatímco pravicoví japonští národovečtí šovinisté pochodovali po okrsku svatyně Jasukuni a jejího muzea válečných ctností a Korejci a Číňané slavili osvobození od jha japonského imperialismu, na opačném konci Eurasie v Londýně dirigoval zatím Pierre Boulez ve vyprodané Royal Albert Hall ("now they know how many holes it takes to fill the Albert Hall…") celý večer Janáčka. Janáčkova Sinfonietta, první na pořadu, samozřejmě, v nezamýšlené shodě okolností, sloužila jiné přehlídce národoveckého zanícení: Všesokolskému sletu v roce 1926. Proto si, překřikuje halasné ovace na stojato, komentátor BBC Donald McLeod dovolil malou zlomyslnost, když si položil řečnickou otázku, zdali se cokoli hudebního, co o týden dřív doprovázelo monstrózně velkolepé zahájení Olympijských her v Pekingu, bude za sto let ještě hrát tak, jako dnes Janáčkova Sinfonietta. Více
Redakce Respektu zaujala poměrně silně formulované stanovisko morální podpory malého gruzínského Davida proti vzkříšenému imperialismu ruského Goliáše. Tento postoj je pak uveden do zřetelné souvislosti s debatou o zajištění bezpečnosti přimknutím se k USA. Je to srozumitelná reakce občanů podobně malé země, která se po značnou část své moderní historie nacházela uvnitř impéria řízeného z Moskvy. Zvlášť při 40. výročí varšavské smluvní invaze je trend emocionální identifikace s Gruzií nutně silný, i když analogie jsou spíše zavádějící. Strategicko-bezpečnostní neklid, který Češi pociťují při pohledu na silově se prosazující Rusko, není ale nejvhodněji popsán morálními kategoriemi konfliktu dobra se zlem, svobody s despocií, západní civilizace se stepním barbarstvím. I když namlouvat si, že ano, nám může trochu zvednout náladu. Asi jako hvízdání si pro kuráž na cestě temnou nocí. Více
Delfská věštírna u severovýchodního rohu tokijského hradního příkopu (jinak národní meteorologická agentura) vyhlásila konec slivoňových dešťů (jinak letního monzunu). Je jako v prádelně. Knihám se v tom vlhkém vedru kroutí stránky a i ty nejnedostupněji vypadající a nejdráže oděné dámy na Ginze mají v kabelce od Louise Vuittona vždy po ruce malý froté ručníček, kterým co chvíli oťukají neodbytné krůpěje potu z makeupu. Stín neochladí, noc nepřináší úlevu. A k tomu volby… V nestřeženém okamžiku zachycuje kamera tvář plnou zamračené nervozity. Japonský premiér Abe Šinzó má vážné starosti. Je neděle 29. července večer a do volebních štábů se scházejí výsledky voleb poloviny členů vrchní komory zákonodárného shromáždění. A magnetky na tabuli volebních okrsků na zdi za Abem ukazují, že vládní liberálně-demokratická strana (LDP) pod jeho vedením právě poprvé v poválečné historii ztrácí kontrolu. LDP stále drží většinu v klíčové dolní komoře a střídání u moci se zatím nekoná. Ale japonská politická scéna se stává méně předvídatelnou a mnohem zajímavější. Co to znamená pro Japonsko a svět? Více

Obyvatelé Japonska to po mnoha generacích nedobrých zkušeností a po mnoha letech cvičných poplachů mají v krvi: při prvním větším otřesu pod stůl. Věci jdou příliš rychle, na uvažování bude čas pak. Příklad holčičky vyproštěné z trosek zpod jejího klavíru, jehož zvučící konstrukce ji ochránila před padajícími stropy, ukazuje, že vědí, o čem mluví. I když před nukleární havárií vás jistě ani bytelný klavír neukryje. Surovinově chudé Japonsko kryje až 70% svých energetických potřeb jadernými elektrárnami. A to při místní hustotě osídlení znamená, že pokud jste ve městě, nikdy to není k nejbližšímu reaktoru zvlášť daleko. Dost možná ho máte přímo za plotem. A dokud takový reaktor stojí na tomto souostroví, stojí vždy na vratkých základech… Více

Historie nepřináší důkazy. Historie, totiž naše vyprávění minulosti, je neustálým střetem o podobu přítomnosti. Žádná historie žádné minulosti, bohudík, není natolik nalinkovaná, aby neposkytovala žádnou možnost volby. Masaryk předložil Čechům volbu mezi Žižkou na straně jedné a Chelčickým a Komenským na straně druhé (i když možná není dodnes jasné, pro co že se to vlastně rozhodli a jestli případnou volbu provedli alespoň důsledně, když už ne správně). Naše současnost nám i jiným předkládá některé další důležité volby. Více

Na léto zase zaletím domů – do Evropy. Po nekonečných rozlohách Sibiře se i z výšky třiceti tisíc stop hned pozná, že už jsme tu. Čtverce polí mají na první pohled jinou hnědou než ruské stepi a obilná zelená je úplně jiná než zelená rýžovišť. Člověk na Dálném východě nevyhnutelně často dostává otázky typu, "tady u nás jíme syrové ryby a rýži a to hůlkami/ jezdíme vlevo/ chodíme po práci do karaoke/ …a co tam u vás?". Jak pořád dokola odpovídám, zjišťuji čím dál jasněji, že "u nás" v tomto kontextu nemůže uspokojivě znamenat "v Čechách". Relevantní jednotka mé přináležitosti je odsud zřetelně Evropa. Více

Politický teoretik a konfuciánský literát Ogyú Sorai žil na počátku 18. století v největším a nejlidnatějším městě svého věku, Edu (dnešním Tokiu). Politický problém administrativy tak rozsáhlé a složitě provázané společnosti se mu, a jiným kolem, kladl jako velmi naléhavá otázka. Jsou-li interakce uvnitř takového ekonomicko-společenského systému už tak vysoce komplikované, že lze jen nesnadno kauzálně předvídat výsledky administrativních a politických rozhodnutí, čím se pak přesně řídit ve správě takového světa? (Přitom tu dosud není Hayek ani ropa, aby mohl zavládnout spontánní řád.) Více

Že jedna událost "přivodila" druhou, že prochladnutí je "vysvětlující příčinou" nastydnutí a kouř logickým následkem ohýnku, to je jedna z nejzákladnějších forem našeho uvažování o světě. Přihodily se i systémy uvažování, jako ten karteziánsko-newtonovský, které v zásadě doufaly vůbec všechno všudy převést na kauzální zákonitost akce a reakce, příčiny a následku. Přes všechny kvantové a jiné problémy, do kterých takové systémy uvažování vráží na mikro- i makroúrovni, přes inovativní postupy Holistické detektivní kanceláře Dirka Gentleyho, a přes dávné už Humeovo či Berkeleyho nabádání k opatrnosti ohledně zvykového zřetězování domnělých "příčin" s domnělými "následky", je kauzální schéma tak silně intuitivní, že jej podle všeho z našeho mozku nic hned tak nevystrnadí. Více

Při své loňské přednášce na Keió University prohlásil Rem Koolhaas (zakladatel OMA/AMO a architektonický enfant terrible učiněný klasikem), že nic ze spořádaného a organického vývoje západních měst nemůže architekty a urbanisty nijak připravit na nepředstavitelný bouřlivý chaos dálněvýchodních megalopolí, jejich ráz a růst a problémy. To mi zní pravděpodobně. Například potíž s uchopením takového Tokia je, že neexistuje. Více
Mezi ostatními spěchajícími událostmi v Londýně v prvních okamžicích po sebevražedných útocích z července 2005 zapadl nepovšimnut jeden důležitý moment. Při první tiskové konferenci, jen pár hodin po explozích v metru a autobusech, ta otázka visí ve vzduchu: "Je už zřejmé, že se jedná o další projev islámského terorismu?" Zástupce vrchního komisaře londýnské metropolitní policie, Brian Paddick, zdvořile a rozvážně odpovídá: "islámský" a "terorismus" v první řadě nejsou slova, která by patřila dohromady – pokud kdokoli stojící za jakýmkoli konkrétním teroristickým útokem sám sebe považuje za muslima, není proto ještě v žádném případě představitelem toho, čeho si většina muslimských věřících váží, ani základních hodnot, které islám jakožto náboženství představuje. Více
Frustrace mnoha inteligentních a informovaných komentátorů nad ekonomickými důsledky vládnutí demokraticky volených politických reprezentací nám klade zásadní a znepokojivou otázku. Máme ještě nějakým srozumitelným způsobem utříděno, jak souvisí demokratické fungování našich politických systémů s výkonností a životaschopností našich ekonomik? Potřebují, u všech všudy, nakonec naše trhy k něčemu naši demokracii? Více

Dlouho se – nejen třeba v konfuciánském okruhu Dálného východu, ale i v čím dál osvícenější Evropě –předpokládalo, že politické organismy, podobně jako jednotlivé živé bytosti, mají životní cyklus směřující k biologickému konci. Dobrou institucionální životosprávou lze dosáhnout vyššího věku dožití, ale to je tak vše. Dříve či později kteroukoli obec dostihne její vyměřený konec. Více
Odehrává se za teplé srpnové noci počátku dvacátého prvního století na athénské agoře, na severním konci sloupořadí stoy Attalovy, toho času uzavřené pro veřejnost z důvodu rekonstrukce z fondů Evropské Unie. Dramatis Personae: Sókratés (úmrtí následkem požití Conia maculatum – Bolehlavu plamatého potvrzeno vězeňským lékařem k r. 399 př. n. l.); Gorgias z Leontin (úmrtí nahlášeno osobně dotyčným k r. 385 př. n. l.); Kalliklés (dotyčný odmítl poskytnout souhlas se zveřejněním osobních údajů). Více

Frustrovaný Hodža, postava v historickém románu 'Bílá pevnost' loňského tureckého laureáta Nobelovy ceny za literaturu Orhana Pamuka, se neuroticky táže svého benátského zajatce: "Co mě dělá tím, kým jsem?" Zdá se mi, že jedna užitečná odpověď by mohla znít, že právě ta turečtina. Jazyk jsou brýle, skrze něž vidíme svět a jeho barevnost, hloubku a uspořádanost. Ale na nic není vidět hůře, než na brýle na vlastním nose. Více

Zavázal jsem se zde na dobu neurčitou laskavému čtenáři podat nejméně jednu zprávu měsíčně pod výlučnou značkou Letter from Japan. Zde je Dopis třetí, v němž vystupuje tlaková výše nad Pacifikem, sebevědomé klestění, nehájané hradby, živoucí fosílie, Nasazená Hlava, kmitočty, nepokojný vestfálský lékař, perm, jura a dusání. Více

Je dnes obtížné zakopnout o jakýkoli globální komentář v kterékoli části světa, který by nestavěl čínského draka, tygra, kolos na hliněných nohou a podobné bytosti někam blízko středu světla jevištních reflektorů. Všechny noční můry děsů z nového žlutého nebezpečí už byly vypuštěny do světa, všechna odborná i diletantská proroctví o nezadržitelném růstu i o nezadržitelném pádu, o nové světové hegemonii i o neodvratné demokratické revoluci, o vášnivé explozi nacionalistických tlaků i o otupělé honbě za dolarem a yuanem, už byla vyřčena. Chvíli tedy nemluvme o Číně, ale o tom, jak mluvíme o Číně. Je to jedno zajímavé zrcadlo. Více
Česká populace je k dnešnímu datu tak hluboce a důkladně rasistická, jak jen to připadá v současné Evropě v úvahu. Je to rasismus nikoli provinilý a soukromý, nýbrž bodře halasný, patřící k tomu kamarádskému tónu, jimiž mezi sebou upřímně a bez přetvářky komentujeme svůj svět. Nepotřebujeme mít pražádné komplexy viny z koloniální minulosti, které by takovému rasismu stály v cestě. A v tom mačovském cynismu, který tak dobře a bez iluzí ví, jak to všechno na světě chodí, v tom je takový rasismus jako ryba ve vodě. Více

Minuta ticha k dnešnímu výročí jednoho velkého otřesu země a jednoho velkého otřesu evropského ducha. "Nebylo krásnějšího jitra, než onoho prvního listopadu; slunce zářilo ve všem své jasu, celá tvář nebes byla naprosto čistá; a ani nejmenší známka varování před blížící se událostí, jež vbrzku učinila toto kdysi kvetoucí, lidnaté a bohaté město scénou nejstrašnějších hrůz a zkázy …" Co spojuje Den všech svatých, zrod seismologie, Immanuela Kanta, úpadek jedné evropské velmoci, Voltaira, architekturu Nového města lisabonského, velký půst v Londýně, a tento barokní český dřevoryt apokalypsy? Více

Protože jsem na těchto stránkách byl linkován jako "náš blogger v Japonsku", a také s odvoláním k Alistairu Cookeovi, který jako anglický cizinec v USA odsud psal po půl století své pravidelné reportáže "Letter from America", až se staly kulturní institucí – byť bez nároku na jeho um a pronikavost – otevřel jsem zde novou rubriku. Zavázal jsem se na dobu neurčitou laskavému čtenáři podat nejméně jednu zprávu měsíčně pod výlučnou značkou Letter from Japan. Zde je Dopis druhý, v němž vystupuje otevřené okno, klapot podpatků, tchajwanská pocta Tokijskému příběhu, křižovatka u psí sochy, veřejné mínění, jednota a mnohost. Více

OD ANGLICKÉHO PARLIAMENTu K AFGHÁNSKÉ LOYA DŽIRGA
Natolik jsme uvykli zaběhnutým popisům liberálně demokratických politických systémů, že nám jejich jednotlivé prvky splývají dohromady, jako by k sobě od nepaměti neoddělitelně patřily. Už před několika lety upozornil Fareed Zakaria na takový mentální zkrat v samém propojení "liberálního" s "demokratickým", tedy že to vůbec není nutná kombinace, ve svém článku The Rise of Illiberal Democracy ve Foreign Affairs.
Podobné úvahy by se mohly jevit jako samoúčelné intelektuální cvičení, kdybychom se ovšem nehodlali angažovat v praktickém uskutečňování a prosazování našich politických ideálů jinde než uvnitř svých vlastních hranic. Zkušenost Bosny, Afghanistánu, Iráku ukazuje, že musíme nejen rázně jednat, ale také kriticky uvažovat, co si chceme klást za cíle takového budování států, když už se do něj chceme pouštět. Více
Autor je doktorandem University of Tokyo, kde se věnuje historii politického myšlení raně moderní doby, snaže se pochopit, jaký je původ našich veřejných rozprav, a odkud a kam nás to vede. Pro tento rok je členem Centre for History and Economics při University of Cambridge. Prošel anglistikou a japanologií Filosofické fakulty University Karlovy, ale zdráhá se být orientalistou.
david[at]productionfloor.com
| << < Březen 2010 > >> | ||||||
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| 01 | 02 | 03 | 04 | 05 | 06 | 07 |
| 08 | 09 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 |
| 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 |
| 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 |
| 29 | 30 | 31 | ||||